Edward Beneš

Narodil se 28.5.1884 v Kožlanech na Rakovnicku jako nejmladší syn rolníka.

Gymnázium Beneš vystudoval v letech 1896-1904 a pak nastoupil na Filosofickou fakultu Karlovy univerzity.

Po studiích v Praze odjel studovat do Paříže na Sorbonu a také se učil na Svobodné škole politických a sociálních nauk. 1907 se Edvard Beneš přestěhoval do Berlína a studia ukončil doktorátem práv v Dijonu (1908) a o rok později složením rigorózních zkoušek v Praze.

Od roku 1910 vyučoval Edvard Beneš na pražské obchodní akademii a od roku 1912 přednášel jako docent na filosofické fakultě Univerzity Karlovy (v tomto roce habituje v oboru Filosofie).

První světová válka:.

Po vypuknutí války se Beneš zapojil do protirakouského odboje a pomáhal organizovat odbojovou organizaci Maffie. Zde se Beneš poznal s Masarykem a jejich životní osudy se na dlouhá léta spojují. Beneš nejprve zajišťoval spojení mezi Prahou a Švýcarskem kde Masyryk pobýval a 1915 odešel Beneš také do zahraničí. Beneš žil v Paříži, kde organizoval spolu s M. R. Štefánikem zahraniční protirakouský odboj a kde se podílel na propagaci československého politického programu.

1916 vznikla Československá národní rada a Beneš v ní zastával místo generálního tajemníka. Díky Benešovým diplomatickým schopnostem byla tato rada v roce 1918 uznána světovými mocnostmi jako oficiální představitel nového československého státu. To současně umožnilo přístup zástupců Čs. národní rady na jednání států Dohody.

Po první světové válce:

Po vyhlášení svrchovanosti Československé republiky 28. října roku 1918 byla ustanovena v Ženevě první vláda v jejímž čele stál Karel Kračmář a Edvard Beneš získal místo ministra zahraničí. Benešův první úkol bylo jednání se zastupiteli Dohody o nových československých hranicích. České hranice byly vyznačeny na základě historické existence Čech, ale Slovenská jižní hranice předtím nikdy neexistovala. Československo se tehdy rodilo jako státní útvar nikdy předtím neexistující, a to na základě Wilsonova požadavku práva národů na sebeurčení.

Do vlasti se Edvard Beneš vrátil až v září 1919. Od vzniku nového státu byl Beneš ministrem zahraničí v letech 1919-26 a 1929-35 poslancem Národního shromáždění. V letech 1921-22 byl Edvard Beneš též premiérem.

Edvard Beneš je již od počátku dvacátých let významným a v Evropě uznávaným politikem - stojí u zrodu Společnosti národů, v níž jako její předseda (1920), člen Rady (1923-27) a bezpečnostního výboru prosazuje politiku kolektivní bezpečnosti.